Pravidla


Vodní pólo je sport, který kombinuje pravidla basketbalu, házené a hokeje. Pravidla vodního póla prošla dlouholetým vývojem a jejich podoba se stále mění tak, aby výsledná hra byla co nejdynamičtější a divácky přitažlivá. Podle nejnovější verze FINA se vodní pólo řídí těmito základními pravidly:

  1. Hráči smějí s balónem manipulovat pouze jednou rukou, dvě ruce může používat jen brankář.
  2. Hráči si mohou balón libovolně nahrávat či s ním plavat, nesmí jej však potápět pod vodu.
  3. Cílem hry je vstřelit branku druhému týmu – ta je platná pokud míč překročí celým svým objemem brankovou čáru.
  4. V poli je vždy šest hráčů a jeden brankář, celkově může k zápasu nastoupit třináct hráčů.
  5. Hráči se nesmí dotýkat dna bazénu, správný bazén na vodní pólo by měl být alespoň dva metry hluboký, hřiště je pak ideálně 30 metrů dlouhé (25m u žen a dětských kategorií) a 20 metrů široké.
  6. Hřiště je rozděleno na několik různých pásem – dvoumetrová hranice (označená červeně) před brankou představuje zónu, kde není možné přijmout přihrávku, pětimetrová hranice (označená žlutě) pak určuje rozmezí, kde je buď třeba po faulu rozehrát (vně pěti metrové hranice) nebo kde je možné po faulu rovnou vystřelit na branku soupeře (za pěti metry).
  7.  Hráči mohou způsobit útočné fauly či mohou být za hrubější fauly vyloučeni, přičemž každé vyloučení se počítá jako osobní chyba. Hráč je vyloučen na 20 vteřin a maximálně může získat tři osobní chyby, poté již nemůže v zápase pokračovat.
  8. Útok je časově omezen na 30 vteřin, pokud se týmu během tohoto limitu nepodaří vystřelit na bránu, hra se otáčí a útok má druhé mužstvo.
  9. Rozhodčí řídí hru z krajů bazénu.
  10. Samotný zápas se dělí na čtyři čtvrtiny, z nichž každá trvá 8 minut čistého času. Mezi čtvrtinami jsou dvouminutové pauzy, v polovině mají oba týmy pět minut pauzu.
  11. Trenér týmu si může každou čtvrtinu vyžádat jeden oddechový čas (pokud je jeho družstvo v držení balónu), ten trvá jednu minutu.
  12. Vodní pólo je kontaktní sport, a tak jsou souboje mezi hráči běžnou součástí hry – lehké přidržení či přetlačování nejsou považovány za fauly, rozhodčí píská faul v případě, že jeden hráč druhému významně brání ve hře. Vyloučení nastává, pokud hráč nedovoleným způsobem zabrání druhému vstřelit branku, pokud ho nepovoleně omezuje v pohybu či pokud jeho styl hry vykazuje známky brutality.