Martin Faměra: 12 000 diváků? To už asi nikdy nezažiju.

Sedmadvacetiletý hráč prestižního španělského klubu Club Natació Atlètic-Barceloneta, strakonický rodák a reprezentant Slovenska má za sebou zatím úspěšnou sezónu – se Slovenskem se zúčastnil Mistrovství Evropy v Bělehradě a nyní se se svým týmem nachází v italském Trieste, kde probíhá turnaj o postup na letní olympijské hry v Riu. O mistrovství, kvalifikaci ale i o hraní ve Španělsku se dozvíte více v rozhovoru.

Ahoj Martine v Bělehradě se vám nakonec podařilo splnit vytyčený cíl, když jste postoupili na celosvětovou kvalifikaci na OH v Trieste. Ve skupině vás bude čekat Rumunsko, Rusko, Kanada, Francie a Maďarsko. Co od turnaje očekáváte?

Od turnaje očekáváme postup na Olympiádu, to je jediný cíl, se kterým jsme sem přijeli. V kvalifikaci je celkově deset týmů a postupují čtyři. V základní skupině musíme většinu zápasů vyhrát, snad až kromě posledního utkání proti Maďarům. To už bude v zásadě rozhodnuto, zda postupujeme do další části kvalifikace anebo ne. To znamená, že z pěti zápasů potřebujeme vyhrát minimálně tři. Šanci určitě máme, ale všechno to budou vyrovnaná utkání a rozhodovat budou maličkosti.

Jak vypadala vaše příprava?

Měli jsme nejdříve soustředění v Novákách, pak jsme jeli odehrát přátelská utkání s Nizozemským národním týmem, vrátili jsme se na Slovensko do Košic a nakonec jsme měli čtyři dny v chorvatské Rijece, kde jsme hráli s místním top týmem Primorje EB Rijeka. Odtud jsme rovnou přejeli sem do Trieste na kvalifikaci

Co pro slovenské vodní pólo znamená 13. místo v Evropě?

Sice jsme se kvalifikovali po dlouhé odmlce, i tak jsme ale čekali lepší umístění. Bohužel jsme prohráli na penalty zápas s Němci a tak z toho nakonec byla pouze 13. příčka. I tak jsme ale byli spokojení, protože jsme dostali příležitost hrát kvalifikaci na OH. Přece jen, ME bylo pro většinu týmu zcela novou zkušeností, zápasy této úrovně si od nás zažili jen Lukáš Seman a Juraj Zaťovič, pro ostatní to vše byla jedna velká novinka.

Už teď se dá říci, že ME v Bělehradě bylo výjimečné. Nejen rozšířením počtu účastníků, ale i neuvěřitelnou návštěvností…

Ďuri (Zaťovič) sám říkal, že nikdy nic takového nezažil. 16 000 diváků na finále ME asi jen tak znovu nepřijde, pokud to opět nebude v Bělehradě. Srbové tomuto mistrovství dali opravdu všechno a Kombank aréna byla výjimečná svou kapacitou – nevěřím, že by to například Maďaři zvládli příští rok zopakovat na MS v Budapešti. Atmosféra byla naprosto neuvěřitelná a my jsme si jí mohli vychutnat i díky zápasu proti domácím Srbům. Pro mne osobně to byl skvělý zážitek, byl to velice emotivní zápas a hráli jsme, jak nejlépe jsme uměli. Myslím, že jsme se rozhodně nenechali zahanbit. A 12000 diváků? To už asi nezažiju.

Jak bys hodnotil vaše výkony v zápasech? Která utkání ti ještě leží v žaludku?

Asi nejhůř hodnotím zápas proti Nizozemí. Šli jsme do něj s tím, že určitě vyhrajeme, ale od začátku zápasu vypadal celý tým na naprostý opak. Nikdo nechtěl střílet, všichni se báli a najednou se na hřišti nic nedělo. Proti Srbsku jsme předvedli skvělý výkon a prohra s Německem samozřejmě zamrzela.

Po reprezentačních povinnostech se opět vydáš hájit barvy CNA Barceloneta, se kterou jste po 7. kole Ligy mistrů na děleném třetím místě ve vaší skupině. Jaký bude nadcházející zápas? A jaká jsou vaše očekávání od letošní Ligy mistrů?

S Barcelonetou jsme před měsícem vyhráli Španělský pohár, a v národní lize jsme zatím první. Pro nás je ale primární Liga mistrů. V dalším kole nás čeká zatím druhý ZF Eger, se kterým jsme ve 3. kole prohráli o gól (5:6) a doma jim to chceme oplatit. Doufáme, že nám domácí bazén přinese výhodu – minimálně v podpoře fanoušků, na Ligu mistrů máme vždy plno. A jaká jsou očekávání? My samozřejmě jdeme do každého zápasu s tím, že chceme vyhrát a se stejným přístupem půjdeme i do Final six, kam se doufám probojujeme. A pak už je to jasné – vyhrát Pohár mistrů!

Jak jsi zatím v Barcelonetě spokojený? Vidíš nějaké podstatné rozdíly mezi ní a tvým bývalým klubem Spandau 04?

Pro mne je to zatím asi nejlepší možná destinace. V kádru máme třináctku kvalitních hráčů (9 z nich je ve Španělském národním týmu), což je něco, co jsem nikdy předtím nezažil. V Berlíně nebyli všichni hráči na stejné úrovni, a tak byla pětka nejlepších nucena hrát i tři čtvrtky v zápase a víc. Tady může trenér hráče s klidem střídat a my pak odehrajeme svou půlku opravdu naplno. Hlavní rozdíl vidím i v přístupu k tréninkům – ve Španělsku máme trenéra, který ví, že hráče nesmí přetrénovávat. Tréninky máme dlouhé maximálně hodinu a půl trénink a trénuje se na kvalitu, ne na kvantitu. Hráč se pak lépe koncentruje a hlavně trénuje na plno, nesnaží se trénink jenom přežít. Co mi vyhovuje je i španělský styl hry – je hodně plavavý, často se jezdí do breaků, celkově je to rychlá hra, což se mi líbí. A samozřejmě je tu i Barcelona sama o sobě – je to krásné město, kde je opravdu všechno, včetně pláže :).

Jaké jsou tvé plány do budoucna, zůstaneš zatím v Evropě, nebo bys rád vyzkoušel pólo i jinde?

Smlouvu s Barcelonetou mám ještě na rok a pokud se neozve lepší klub (což už je snad jen italské Pro Recco), tak bych rád zůstal tady. Po třicítce bych si možná chtěl vyzkoušel zahrát si v Austrálii, Brazílii nebo Saudské Arábii – spíše tak pro zábavu a pro výdělek, pólo je tam méně kvalitní než tady. 

Sleduješ ještě českou pólistickou scénu? A pokud ano, co bys na ni do budoucna změnil?

Ano, pořád ji trochu sleduji, koukám se na výsledky, ale v zásadě mi připadá, že u nás pólo trochu stagnuje a skoro bych i řekl, že kvalitativně pomalu klesá. Jenže dokud nejsou peníze, nedá se nic dělat – je třeba vyškolit kvalitní trenéry a udělat sportu reklamu. A dokud se nesežene sponzor, který by například zafinancoval mužskou ligu, tak se nic nezmění.