Tomáš Kopenec – mezi Kanadou a Francií

Tomáš Kopenec (22) je dalším z hráčů Strakonic, který si vyzkoušel, jak chutná vodní pólo za hranicemi. Nejprve se zúčastnil vítězného tažení Toronto Golden Jets, které i díky Tomášovým dvěma gólům porazilo ve finále kanadské mužské ligy Montréal 10:9, a stalo se tak mistrem pro sezónu 2013/2014. Nyní se Tomáš přesunul za studiem ekonomie a managementu do francouzského Nice – ani zde mu to nedalo, aby se nepřidal k jednomu z top evropských týmů.

Ahoj Tomáši, na úvod nám pověz, jak jsi se k vodnímu pólu dostal – měl jsi vůbec na výběr, když ses rozhodoval, na jaký sport se dáš :-)?

Ahoj, tak toto rozhodnutí mi ulehčili rodiče a také okolnosti. Tím, že celá moje rodina buď hrála vodní pólo, nebo se věnovala závodnímu plavání, tak mě to k té vodě už od mala táhlo. V pěti letech mě rodiče dali na plavání, ale protože bratranec (Martin Faměra) a sestřenice (Karolína Faměrová) hráli pólo a strýc (Karel Faměra) trénoval, tak jsem se po roce rozhodl k nim přidat. Měl jsem samozřejmě jako každé malé dítě i jiné koníčky – dělal jsem od devíti 7 let karate, zkoušel jsem i hokej, fotbal, ale nakonec jsem přece jen zůstal u póla.

Bylo pro tebe hraní v zahraničí už od začátku určitou metou, nebo jsi na to do té doby ani nepomyslel..?

Asi jako každý mladý sportovec jsem snil, že budu jednou hrát někde v zahraničí v nejlepších klubech světa, ale pak přišel konec základní školy a já se musel rozhodnout, jestli sport nebo studia. Nakonec vyhrálo vzdělání, takže mi bylo jasné, že nebudu mít tolik času na tréninky. A tím se můj sen rozplynul.. Možná lepší slovo, než rozplynul, je změnil. Řekl jsem si, že chci makat dál a zkusit to pólo využít aspoň k tomu, aby mi pomohlo při studiích, např. finančně, no a za tím si stále jdu. :-)

Nejprve jsi vyzkoušel kanadskou ligu, když jsi nastoupil za tým Toronto Golden Jets. Co bys nám řekl k vodnímu pólu v zemi javorových listů?

V Kanadě je trošku kvalitnější pólo, než v Čechách. Myslím si, že je tomu tak ze dvou důvodů. Prvním je, že hráči v Kanadě samotnému sportu dávají mnohem víc, než většina hráčů u nás. Věnují se pólu s mnohem větší láskou, což je znát například na trénincích, kde všichni jedou na 120%. A za druhé – v Kanadě je univerzitní liga, takže mladí hráči mají možnost hrát mnohem více zápasů, protože nastupují jak za svou univerzitu, tak i za svůj klub.

Sezóna nakonec dopadla pro tvůj tým vítězně, bylo to vítězství očekávané, nebo byla cesta trochu trnitější?

Tak do každého zápasu jde hráč s tím, že ho chce vyhrát, a tak jsme také nastupovali do sezóny – s tím, že chceme, aby tento rok mistrovský titul patřil do Toronta. Navíc, jak jsem zjistil od trenéra na začátku sezóny, náš tým už 20 let nevyhrál ligu a poslední čtyři roky po sobě skončil na stupních vítězů, poté co mu výhra unikla ve finále o jeden, dva góly. O to větší motivace pro náš tým to byla – a podařilo se! Bezpochyby ale za vítězstvím stálo i trošku štěstí, protože ten samý rok, co jsem do Toronta přišel já, dorazil i jeden dobrý hráč z Holandska a druhý z Japonska a oba dva se následně stali oporami týmu.

Jak na svůj pobyt v Kanadě vzpomínáš?

Byl to super rok. Kanada je krásná země a lidé jsou tam neuvěřitelně přátelští a milí. Určitě se tam budu chtít alespoň ještě jednou podívat.

Po návratu z Kanady jsi rok hrál za svůj domovský klub a nyní jsi se dostal do francouzského Olympic Nice Natation, jak se to seběhlo?

Upřímně musím říci, že jsem s tím ani nepočítal. Začalo to tak, že jsem zašel za trenérem Nice s tím, že tu studuji a že bych s nimi rád přes sezónu trénoval, a on souhlasil. No a já jsem si řekl, že je to skvělá možnost se zlepšit a třeba se i náhodou dostat do týmu. A teď věřím, že náhody se dějí – dostal jsem se do širšího výběru A-týmu a jsem šťastný.

Studium muselo stranou, nebo zvládáš školu i při tréninkovém vytížení?

Ne, studium určitě nemůže jít stranou, protože je to pro mě priorita číslo jedna, i když to tak v posledních dnech možná nevypadá. Jsem teď sice víc na bazéně než ve škole, ale v rámci možností to zvládám. Jaké jsou tvé plány do budoucna, plánuješ se opět vrátit do Čech, nebo bys rád zůstal v zahraničí? Mým snem je se s pólem probojovat do Ameriky a získat tam stipendium, ale až ukončím studium (ať to bude v Nice nebo za mořem), určitě se vrátím zpět domů.

Je něco, co bys rád na vodním pólu u nás změnil?

Vodní pólo není v Čechách příliš populární sport, a tak co nejvíce chybí, jsou peníze, což je hlavní problém. Od toho se odvíjí následné podmínky pro sport a i jeho kvalita. Ale co jsem tak stihl ve světě okoukat, připadá mi, že se v ČR nepracuje správně s mládeží. Učí se to, co se učilo před padesáti lety, ale dnešní vodní pólo je už jinde. Takže kdyby se k nám např. pozval trenér mládeže z některé z evropských pólistických velmocí a udělal by se kvalitní seminář pro trenéry dětí, tak by to českému vodnímu pólu určitě do budoucna hodně pomohlo.