Karolína Hlavatá – ze Strakonic do Ameriky

Karolína Hlavatá, která minulý rok sbírala zkušenosti v německé Bundeslize v Heidelbergu se tento podzim rozhodla vydat o něco dál – do Stocktonu v USA. Odchovankyně Fezka Strakonice a 19letá útočnice hrající na levém křídle začala sezónu s univerzitním týmem Pacific Tigers.

Ahoj Kájo, ty jsi v současné době v Kalifornii na University of Pacific, jak ses sem vlastně dostala?

Ahoj! Po tom, co jsem začala hrát v Německu, se mě jedna ze spoluhráček mezi řečí zeptala, jestli bych nechtěla hrát v Americe, že jeden trenér z Kalifornie hledá útočníka pro příští sezónu. Hned jsem přijala a za tři měsíce mi trenér napsal e-mail a domluvili jsme detaily. Ke studiu mě přijali na sportovní management, škola hraje v Americe při sportu důležitou roli, pokud nemáte dobré studijní výsledky, trenér vás může nepostavit v zápase, či vám zakázat např. posilovnu, abyste měli více času na učení.

Jak se ti v týmu líbí a jak si vedete v soutěži?

Celkově je v týmu skvělá atmosféra, hned jsem mezi holky zapadla. Máme tu spoustu talentovaných hráček, například naše brankářka je podle mě jedna z nejlepších, co jsem kdy viděla. Od začátku sezóny si vedeme dobře, porazily jsme i pár týmu, co jsou v tabulce o několik příček nad námi. Náš hlavní cíl je vyhrát naší konferenci (Golden Coast Conference – liga pro nejlepší univerzitní týmy střední a severní Kalifornie) na konci dubna a posunout se tak v celonárodním žebříčku co nejvýše.

Bohužel tě postihlo několik zranění za sebou, co se ti stalo a kdy budeš moci zase skočit do bazénu?

Druhý týden mého pobytu tady jsem si zranila rameno v posilovně, chvíli na to jsem chytla chřipku, která řádila po kampusu. A bohužel hned během prvního tréninku po nemoci mi moje spoluhráčka nechtěně rozsekla obočí, což mě opět vyřadilo na dalších pár dní. Kvůli tomu všemu jsem přišla o řadu plných tréninků a o pět zápasů. Ale teď už jsem opět v plném zápřahu :-).

V čem podle tebe tkví hlavní rozdíl mezi vodním pólem v Evropě a v zámoří?

Celkový přístup je jiný, trenéři jsou placení, takže jejich přístup k tréninku je naprosto profesionální. Před každým tréninkem máme 45minutový meeting, na kterém probíráme videa, herní situace, nebo si ujasňujeme, co se bude dít na tréninku. Hlavním rozdílem při samotném tréninku je, že téměř neplaveme – máme rozplavání, pár sprintů a pak už následuje rozházení, rozstřílení a po zbytek tréninku nacvičujeme herní situace. Tempo při tréninku je srovnatelné s tempem v zápase. Další hlavní rozdíl je, že každý tým má svého fyzioterapeuta, který je vždy přítomen v zápase i na tréninku a navíc je dostupný kdykoliv v týdnu.

Jak zvládáš kulturní rozdíly, v Americe si vlastně znova zkoušíš jaké je to nebýt plnoletá :-)?

Kulturní rozdíly zvládám dobře. Největší rozdíl mezi Českem a Amerikou je asi obecně postoj lidí ke světu. Američané jsou neustále pozitivní a usmívají se za každé situace – s tím jsem měla zprvu problém, musela jsem každému vysvětlovat, že opravdu jsem ve stejně dobré náladě jako oni, ale že my Češi se prostě nejsme zvyklí tolik usmívat. To, že nejsem plnoletá, zatím nijak zvlášť nepociťuji ;-).

Jaké jsou tvé plány do budoucna, budeš se po sezóně vracet zpět do Čech, nebo bys chtěla ve Stocktonu ještě nějakou dobu pobýt?

Po sezóně se hned vracím domů, ráda bych stihla květnový turnaj v Irsku s reprezentací. A co se další sezóny týče, mám v plánu se do Stocktonu vrátit a pokračovat v čem jsem letos začala.